Jsem ráda, že se mohu s Vámi podělit o své obrázky.

Nepovažuji se za umělce, jsem samouk, pracuji způsobem „pokus – omyl“. Své malování bych přirovnala k jízdě na motorce. Zapálený motorkář prožívá vášeň, když uslyší motor svého stroje, cítí se svobodný a šťastný s každou jízdou na motorce. Moje malování je podobné. Jsem šťastná, když si namíchám na paletě barvu a štětec mi klouže po plátně. Malování mi dělá radost, jsem sama sebou ve svém vnitřním světě barev. Začala jsem malovat před pár lety díky kamarádce, která mi ukázala krásu a lehkost malování olejem, moc jí za to děkuji. Jsem důkazem toho, že začít se dá v každém věku J. Když syn nebo vnuci chtěli, abych jim namalovala auto nebo psa, byl to pro mě horor.

Jako malá jsem si nemalovala, ve škole jsem neměla dobré známky z výtvarné výchovy. Problém byl v hodnocení kreslení, myslím, že by se mělo v tomto předmětu opravdu vychovávat, a ne hodnotit. Proto prosím i Vás, nehodnoťte mé obrázky, zkuste je pozorovat, nechte je na sebe působit. Měly by vyvolávat různé pocity, otázky, potěšit oko i duši. Vychutnejte si barvy a prožívejte atmosféru obrazů. Jedno přísloví říká: „Talent – toť trpělivost“, zcela s ním souhlasím.

Ráda bych poděkovala panu řediteli za možnost uspořádat tuto výstavu, děkuji mu i za možnost chodit malovat do domu kultury. Zároveň chci tady poděkovat rodině a přátelům za podporu, porozumění, trpělivost a pomoc. Budu moc ráda, když se na chvíli zastavíte a potěšíte své oko a duši ve společnosti mých obrázků. Pokud budete chtít, můžete mi napsat pár svých myšlenek, názorů, pocitů nebo připomínek k výstavě do přiloženého sešitu. Jestliže se Vám některý z obrázků líbí, budu ráda, když mi o tom napíšete. Zároveň Vám některé vystavované obrázky nabízím k prodeji. Jejich seznam najdete v přiloženém seznamu.

Přeji Vám zdraví, lásku a pohodové dny.  S láskou Ivana Tauberová